NDT ZKOUŠENÍ

Visual Testing (VT) - Vizuální kontrola 

VT je nejrozšířenější metodou z metod nedestruktivního zkoušení materiálu (NDT). Metoda je zaměřená na zjišťování a hodnocení stavu (vlastností) povrchů výrobků či součástí pouhým okem nebo pomocí speciálních přístrojů či zařízení. Metoda VT je využívána při klasické NDT kontrole, kdy hledáme vady jako třeba trhliny, zápaly, povrchové póry, dále zjišťujeme tvarové odchylky - měříme a hodnotíme lineární přesazení, převýšení kořene svaru, přesazení forem u odlitku, dále kontrolujeme stav povrchu. Jedná se o NDT metodu, která je plnohodnotná ve srovnání s ostatními NDT metodami (např. RT, PT, ...) a ve svém rozsahu dokonce překračuje rámec použití ostatních NDT metod, je považována za základní NDT metodou, která by měla být provedena před každou další NDT metodou.

Penetrant Testing (PT) - Kapilární zkouška   

Kapilární zkoušení je další z  metod nedestruktivního zkoušení materiálu (NDT). Touto metodou zkoušení lze identifikovat pouze vady v povrchových vrstvách materiálu (např. póry, zápaly, studené spoje, trhliny - vše na povrchu svarů), může se využít i ke zkoušce těsnosti svarů. Metoda je použitelná pro téměř všechny druhy běžně využívaných materiálů (oceli, slitiny Al, Ni, Cu, Ti,...). Je jednoduchá, nenáročná, v základních aplikacích málo finančně nákladná. Pro zkoušení povrchových vad neferomagnetických materiálů, kde nelze využít MT, je téměř nenahraditelná. Tato metody je velmi citlivá na přípravu zkoušeného povrchu - povrch nutno před zkouškou dobře očistit od mechanických nečistot, okují, rzi, nátěru a odmastit.

Magnetic Particle Testing (MT) - Zkoušení magnetickou práškovou metodou

Magnetická prášková metoda je jednou z velmi rozšířených technik kontroly povrchů různých výrobků z magnetických materiálů. Metoda je založena na principu rozptylových polí, kdy dochází k vystoupení magnetického pole v místě vady nad povrch zkoušeného předmětu. Díky tomuto jevu je možné zviditelnit zjištěnou vadu pomocí vhodného prostředku - magnetického suchého prášku, či roztoku suspenze magnetického prášku ve vodě.                

Zkouška magnetická prášková je zaměřena především na zjišťování vad materiálu komunikujících s povrchem. Magnetická metoda prášková podobně jako metoda penetrační slouží ke zviditelnění povrchové a podpovrchové vady typu trhlin, prasklin, pórů, vměstků apod. Tato metoda klade takové nároky na kvalitu povrchu jako metoda penetrační. Zkoušení se provádí u různých druhů materiálů - materiály však musí být v každém případě magnetické - feromagnetické materiály.

Ultrasonic Testing (UT) - Zkoušení ultrazvukem 

Ultrazvuk je jednou ze základních metod nedestruktivního zkoušení. Ultrazvuková metoda umožňuje zjistit přítomnost vnitřních vad materiálu, a to i ve velké hloubce pod povrchem. Tato zkouška využívá průchodu ultrazvukového vlnění pružným homogenním prostředím - materiálem. Při průchodu materiálem dochází k zmenšování intenzity vlnění i amplitudy kmitů. V případě, že vlnění narazí na rozhraní dvou prostředí (např. materiál - vzduch), dochází k odrazu a lomu vlnění. Základem většiny měření je měření ultrazvukové energie, která projde materiálem či se naopak vrátí po odrazu od nějakého rozhraní zpět.

Indikace vady ve vzorku, jak je vidět na monitoru přístroje.

Zkouška ultrazvukem je zaměřena především na zjišťování plošných vad typu trhlin, studených spojů a zdvojenin, zjišťování tloušťky stěn a větších samostatných objemových vad materiálu. Při zkoušení jsou také zjišťovány a hodnoceny vady jak základního materiálu, tak svarových spojů.

Radiographic Testing (RT) - Zkouška prozařováním

Radiografie umožňuje získat trvalý obraz vnitřních vad materiálu (zejména objemových, ale v případě vhodné směrové orientace i plošných). Obvyklé oblasti nasazení metody jsou: kontrola svarů, odlitků ( i tvarově velmi složitých ), elektrotechnický průmysl, stavební průmysl, ... Vzhledem ke své průkaznosti a trvalému záznamu je jednou z nejdůležitějších metod při kontrole zařízení s vysokou mírou nebezpečnosti ( například tlakových nádob ), v leteckém a petrochemickém průmyslu.

Jako zdroje gama záření se používají různé gama zářiče o různé aktivitě. Nejběžněji jsou používány zdroje jako je Iridium - Ir192, Selen - Se75 nebo Kobalt - Co60. Jelikož se jedná o radioaktivní zdroje záření, je zapotřebí při práci s těmito zdroji dbát zvýšené bezpečnosti. Obsluha těchto radioaktivních zdrojů musí zajistit okolí pracoviště tak, aby do jeho blízkosti nevstupovaly osoby, které nemají zvláštní oprávnění. Toto zabezpečení je vymezeno vyžadováno zákonem.

Měření tvrdosti přenosným tvrdoměrem 

Tvrdost, jako jedna z mechanických vlastností, má hlavně u kovových materiálů mimořádnou důležitost. Je to proto, že ze všech vlastností materiálu ji můžeme zjistit nejrychleji, nejlevněji a i na předmětech nejmenších rozměrů. Z tvrdosti často usuzujeme i na některé další vlastnosti materiálu (pevnost v tahu, obrobitelnost apod.). Zkouší se buď na zkušebních vzorcích, nebo přímo na hotových výrobcích, za pomocí moderních digitálních tvrdoměrů.

Zkoušky tvrdosti se rozdělují na zkoušky vrypové, vnikací a odrazové.

Nejpoužívanější zkušební metody jsou vnikací:

Brinell - vtlačování kuliček o různém průměru předepsanou silou do povrchu. Měří se průměr vtisku. Značí se HB. Používá se na materiály měkké až středně tvrdé. Vickers - vtlačování diamantového jehlanu s vrcholovým úhlem 136° předepsanou silou, měří se velikost úhlopříčky. Značí se HV, je značně univerzální, lze ji použít na tvrdé i měkké materiály.  Rockwell - vtlačování diamantového kužele s vrcholovým úhlem 120° (HRA, HRC) nebo kuličky o průměru 1/16" (HRB) předepsanou silou do povrchu. Měří se trvalá hloubka vtisku.